V sobotu za deštivého rána jsem se svojí smečkou vyrazil směr Olomouc na letos vlastně první závody. Na závodech jsem se usalátil, krásně potrénoval a odpočíval. Co pro mě bylo nové, tak to, že má drahá polovička se mi nevěnovala tak jako jindy, protože prý posuzovala jako shadow judge sestavy ostatních závodníků. Ale rychle jsem si přivykl. Prý to bylo úplně super a strašně si to užívala. No a taky jsem nevěděl, zda nakonec budu závodit. A pak se rozhodlo, že ano. Byl jsem na řadě úplně poslední. HA a představte si, že jsme tam přišli, začala hrát jiná hudba, milovaná mě vzala, uklonila se se mnou v náručí se slovy, že to není naše hudba a chtěla odejít. Nakonec jsme čekali na svojí hudbu, znova nakráčeli na taneční plochu a hudba ještě nenalezena. Tak jsme se opět vrátili…fíha:-D. No a do třetice všeho dobrého jsme zatančili. Prý jsem byl opět naprosto úžasný a takové chvály na to, jaký jsem odolný pejsek s úžasnou psychikou (vím,ne), ale máma s tátou na mě byli proto tak strašně pyšní. Taková situace, ještě se nám nestala. Ale nejsem žádný vořezávátko, prostě jsem hustej. No v sestavě se nám stala ještě nepříjemná věc, vrazil jsem při couvacím slalomu do nohy, ale dobrý, milovaná už to po mě nechtěla a vymyslela něco jiného a vůbec, sestavu jsem si děsně užil. No a umístění…byli jsme druzí ze dvou:-)). Bohužel jsme ve třídě nebyli ani tři, ale nevadí. Já jsem spokojený a nyní pěkně odpočívám u mé drahé. O úžasnou cestu se opět krásně postaral páneček, kterého si má drahá stále nemůže vynachválit. Mám se jako v bavlnce Krásné dny!!!Tlapku O.